Záře ohňů na pláních
krví mužů skrápených
mrtvá těla leží tu
vítr žene jenom mlhu.
V boji Jihu Severu
proti bídě otroků
křičí muži šílenstvím
nad ztrátou svých kámošů
Nad zrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kamošů.
Nad ztrátou svých kámošů,
nad ztrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kámošů.
Nad ztrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kámošů
Nad ztrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kámošů
nad ztrátou svých kámošů
Hlomoz bitvy zní krajem
střelba pušek krutá je,
kosí šiky vojáků,
zlá doba je právě tu.
Bolest nikdo nestiší
bolest krutost jen vidíš,
nářek hrdých vojáků
rozráží tu stále tmu.
Svistot kulí nad hlavou
výbuchy zem stále rvou
ržání koní
boje rej
Vření bubnů pláč a bol,
kdy skončí ta nenávist
díky níž se muži rvou,
kdy pozná svět tu pravdu
pravou, krásnou, jedinou.
Prozatím ženy pláčí:
Nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků.
Nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků.
áááááááááááááááááááá...
Nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků.
Ženy pláčí stále:
Nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátu svých vojáků.
Matky pláčí stále:
Nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků,
nad ztrátou svých vojáků.
Déšť smývá krev z plání.