Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martin B-26 Marauder
 

 

V lednu 1939 vydal Air sbor žádost na nový bombardér, který měl mít maximální rychlost 520 km/h, dolet 2 900 km a maximální vzletovou hmotnost 12 080 kg. Letadlo mělo mít dostatečnou výzbroj pro obranu a samosvorné nádrže.
       Firma Martin reagovala typem Martin 179. Vedením konstrukčního týmu byl jmenován mladý inženýr Peyton M. Magruder. Návrh byl v červenci 1939 předložen USSAC, který fy Martin udělil smlouvu na 201 B-26 bez toho, aby byl zalétán jakýkoliv prototyp. Martin přislíbil USSAC rychlé dodání.
      První prototyp vzlétl 25. listopadu 1940. V tu dobu již bylo objednáno na 1131 B-26s. B-26 měl dvounásobnou užitnou nosnost bomb než požadovala USSAC, nesplňoval však všechny požadavky. Největší rychlost byla 507 km/h. Největším zklamáním byl však dolet, který činil 1600 km.
      B-26 byl celokovové konstrukce s trupem kruhového průřezu. Jedině kormidla byla potažena plátnem. Měl vysoké křídlo a motory P&W R-2800-5 s výkonem 1380 kW na každý se čtyřlistými vrtulemi.

 

                                      

Obrazek

 

 

 

 

        Letoun měl příďový podvozek, který se otáčel o 90* při zatažení do podvozkové šachty. Jeho výzbroj tvořil jeden kulomet Browning v přídi, dále dva kulomety Browning 12,7 mm ve hřbetní věži a z jednoho kulometu 7,62 mm v zadním střelišti. B-26 mohl nosit dvě 900 kg bomby v pumovnici nebo až 2 180 kg menších bomb. Ve skutečnosti nikdy nenosil více než 1800 kg. Posádku tvořilo pět mužů. V pozdějších variantách byl počet zvýšen na sedm mužů.
      Ve snaze dosáhnout vysokých výkonů hlavně co se týče rychlosti měl B-26 poměrně krátká křídla, což způsobovalo problémy při vzletu díky velké délce vzletu a přistání, jehož rychlost byla velká. Tyto vlastnosti byly USSAC očekávány vzhledem k požadovaným vysokým výkonům.
      Dodávky 200 B-26s byly zahájeny v únoru 1940. Tato letadla byla použita pro operační testy a operační výcvik. Ukázalo se, že B-26 je letadlo problematické pro nezkušené piloty.
      Zatímco USSAF s obtížemi uvedl nový bombardér do provozu v říjnu 1941, začal Martin dodávat další varianty. Dodal 139 kusů B-26A. B-26A měl pro zvětšení doletu zastavěnu nádrž do pumovnice. Dále mohl nést 900 kg torpédo a v přídi nesl 7,62 mm kulomet a kulomety 12,7 mm. Dále došlo ke změně v elektrickém systému z 12V na 24V.

 

      Prvních 30 B-26A mělo motory R-2800-39. 52 ks novější produkce B-26 A bylo předáno RAF, která je pojmenovala Marauder I. Další tři kusy byly předány RAF k hodnocení. Zbytek šel na Blízký východ. V USSAF byl rovněž přijato jméno Marauder.
      22. Bombard. Group USSAF byla vybavena Maraudery do konce roku 1941. Tyto Maraudery byly použity pro první bojové mise po útoku na Parl Harbor (7.12. 1941). Útoky směřovaly na hlavní japonské základny v jižním pacifiku. Byl to například nálet na Rabaul v Nové Británii, který se konnal 5.dubna 1942. Některé z Marauderů působících v jižním Tichomoří byly vybaveny dalším kulometem v prosklené přídi. Čtyři Maraudery byly použity jako torpédové letouny v bitvě o Midway v 6/42. Byly to jedinné takto použité Maraudery v USSAF.
Obrazek      V dubnu 1942 se výroba orientovala na novou variantu B-26B. B-26B-1 měl nový kryt motoru, doplněné pancéřování a nové spodní střeliště s 12,7 mm kulometem. Zároveň byla prodloužena délka letadla o 70 cm. Zbraň v zadním střelišti byla změněna na 12,7 mm. Tím se zvýšila celková hmotnost, výkony motorů však zůstaly stejné. U výrobních sérií B-26B-2 byly montovány motory  P&W R-2800-41 s výkonem 1492 kW na každý. Další varianta B-26B-3 byla téměř stejná z B-2. Měla ale větší karburátor a větší vstup sání vzduchu nad horní částí motoru. Bylo možno používat pískové filtry pro pouštní operace. 
      Martin provedl další změny s výhledem na zlepšení bezpečnosti provozu. U B-26B-4 byly prodlouženy podvozkové nohy. Tím se křídlo dostalo výše a zamezilo se tak zbytečným haváriím při vzletu a přistání. Byla rovněž změněna zbraň v břišním střelišti na kulomet 12,7 mm. Pro snížení přistávací rychlosti dostal B-26B-5 štěrbinové klapky.
      Bylo postaveno celkem 641 B-26B-1 až B-26B-5 Marauder. Poté byla zahájena výroba B-26B-10. Tento letoun zahrnoval významné změny. Měl větší rozpětí křídel, pro menší zatížení, nové ocasní střeliště Martin-Bell s kulometným dvojčetem 12,7 mm. Rovněž byly montovány čtyři pevné vpřed střílející zbraně, montované ve výběžcích pod
pilotním  Obrazekprostorem. Současně
byla zvýšena výška a plocha SOP, pro zlepšení stability. Byly také montovány motory R-2800-43s, které měly stejný výkon jako motory R-2800-41, ale byly mechanicky zlepšeny. Letadlo díky zvýšení hmotnosti mělo větší přistávací rychlost i když plocha křídel byla zvětšena.
      Po B-26B-10 následovaly podobné výrobní bloky, až po B-26B-55. U B-26B-45 bylo zavedeno nové čelní uspořádání pro zjednodušení kokpitu a lepší výhled pilotů. Celkem bylo vyrobeno 1883 subvariant B-26B.
      Po otevření továrny Martin v Omaze v Nebrazce začala tato továrna dodávat B-26B-10 a později také B-26C. Maraudery postavené v Baltimoru byly označovány příponou -MA. Letouny postavené v Omaze měly příponu -MO.
      Jeden z původních B-26 byl převeden na testy křídla pro odmrazovací systém. Nazýval se pak XB-26d a byl pouze experimentální. B-26E měl mít sníženou hmotnost o 900 kg a hřbetní střeliště mělo být posunuto vpřed. Tyto letouny však nikdy nebyly postaveny.
      Příští verzí byla tedy verze (f), která se dostala do výroby v roce 1943 v závodě Baltimore a byla postavena ve 300 ks. B-26f se podobal ranému bloku B-26B s motory R-2800-41, měl však delší křídla pro skrácení startu i za cenu menší maximální rychlostí. 200 ks bylo rovněž dodáno RAF. Zde je používaly pod názvem "III".
      Konečnou variantou se stala B-26g, která byla stejná jako B-26f s tou vyjímkou, že byly montovány motory R-2800-43. Bylo postaveno 893 ks v závodech v Baltomoru. 150ks bylo dodáno RAF pod označením "III".
      Bylo rovněž postaveno 583 marauderů pro vlekání. Tyto letadla měla ve výbavě naviják a jejich výzbroj byla odstraněna. AT-23A byl rovnocený s B-26B. Bylo jich postaveno 208 v Baltimoru. AT-23B byl rovnoceným protějškem k N-26C a bylo jich postaveno 275 v Omaze.
      Úplně poslední verzí, která byla postavena, byl Marauder TB-26Gs což byla tréningová verze B-26g. Opravdu poslední variantou B-26 byl jediný B-26h. Byl to zkušební stroj na kterém se zkoušel tandémový podvozek pro Boeing XB-47 a Martin XB-48.

Obrazek

 Technické údaje Martin B-26B-10 Marauder:

 

 

Rozpětí křídel: 21,6 m
Plocha křídla: 61,13 m
Délka: 17,8 m
Výška:   6,55 m
Prázdná hmotnost: 10 900 kg
Max. hmotnost: 16 800 kg
Max. rychlost      456 km/h
Dostup:   6 400 m
Dolet:   1 850 km

 

 

 
 

 

Portrét



Facebook

Kontakt

Jiří Pospíšil

733400648

pospisiljiri@seznam.cz


Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 6
Celkem: 538197
Měsíc: 4712
Den: 252