Jdi na obsah Jdi na menu
 


Andréeho polární výprava

Andréeho polární výprava

 

 

      Salomon August Andrée byl inženýr švédského patentového úřadu. Po vzoru Američana Johna Wiseho, který jej inspiroval svým plánem přeletu Atlantiku balónem Daily Graphic se rozhodl po pečlivém zkoumání dostat se balónem na severní pól.

      V rozmezí let 1893-95 absolvoval osm letů balónem a při posledním letu vyzkoušel řízení balónu vlečným lanem a plachtovým kormidlem.

      Svůj plán, doletět balónem na severní pól Andrée zveřejnil na zasedání Královské akademie, když ho předtím v jeho záměru podpořil slavný polární badatel Nordenskjöld a zakladatel Nobelovy ceny, Alfred Nobel.

      Byla vyhlášena veřejná zbírka, která vynesla cca 130 000 švédských korun. Zakázku na výrobu balónu dostala paříšská firma Lachambre. Do léta následujícího roku byly přípravy hotovy a proto 7. června 1896 mohl ze Stockholmu vyplout parník Virgo se třemi účastníky výpravy ( Andréem, Elkholmem a Strinberkgem) a balónem Orel na palubě. Na místě postavili válcovitý hangár, naplnili balón a čekali na příznivý vítr. Ten však nepřicházel. Marně čekali dva měsíce a poté se již musel vrátit i parník. Andréeho společník Ekholm, začal po této zkušenosti celý projekt kritizovat. Rozešli se ve zlém a Andrée hledal nového společníka.

      Kritiků projektu přibývalo. Jednou z námitek byla skutečnost, že povrh balónu se může pokrýt jinovatkou, srážející se na obalu a může tak dojít k přetížení balónu. Posádka se pak bude muset zbavit přítěže. Jestliže vyjde slunce a jinovatka roztaje, navíc pokud se ohřeje nosný plyn v balónu, bude muset posádka vypustit nosný plyn a pokračovat v letu tak nebude nadále možné. Další připomínkou bylo, že vlečné lano se může zachytit v ledu. Proto Andrée vymyslel šroubovou spojku, která by v tomto případě posádce umožnila zbavit se vlečného lana.

      Andrée konečně sehnal nového společníka. Byl jím mladý inženýr, který se jmenoval Knud Fraenkel. Král poskytl loď Svenskund. 30. května 1897 byly všichni na Špicberkách. Zde po čtrnáct dní opravovali hangár, který byl poškozen přes zimu. 22. června již byl balón Orel naplněn vodíkem v hangáru. Museli ovšem měsíc čekat než se vítr obrátí příznivým směrem a mohli by tak odstartovat k letu.

 

      11.července 1897 ve 13 h 43 minut balón odstartoval. Let se však již hned od začátku nevyvíjel podle jejich představ. Vlečná lana se dostala do rotace a vyšroubovala se právě v inkriminovaných šroubových spojkách. Balón tak neměl možnost korigovat směr a zároveň přišel o životně důležitou přítěž 500 kg. Andrée se i přesto rozhodl pokračovat v letu.

      Koš balónu Orel byl dvoupatrový a na jeho palubě byla loďka, kterou účastníci výpravy chtěli použít při zpáteční cestě pro překonání vodních průrev v ledovém poli a kterou chtěli se zásobami táhnout po ledě. Dále v koši přepravovali holuby a bójky pro odesílání zpráv, přičemž jedna bójka byla určena k vyhození nad pólem. Bójky zároveň měli sloužit k prozkoumání mořských proudů a pohybu ledu v arktických oblastech.

      První zpráva o Andréeho výpravě se objevila po dvou dnech. Kapitán Ole Hansen, který velel norské lodi Alken, zastřelil podivného ptáka, který spadl do moře. Jeho loď pokračovala v cestě. Po ránu ovšem potkali druhou loď jejíž členové posádky zdělili kapitánu Hansenovi zprávu o Andréeho výpravě a jejich poštovních holubech. Kapitán Hansen ihned nařídil obrátit svou loď a nařídil vyslat hlídky na stěžně. Zastřeleného holuba se podařilo najít a s ním i zprávu, kterou nesl. Kapitán si tak mohl přečíst zprávu na svitku pergamenu napuštrěného parafínem ve které stálo: Andréeho polární výprava novinám Aftonbladet, Stockholm, 13. července 1897, 12.30. Šířka 82° 2´, délka 15° 5´ východně. Let v pořádku směrem k východu 10° jižně. Všichni zdrávi. Toto je třetí dopis holubí pošty. Andrée.

      Dlouho poté se neobjevila žádná zpráva o osudu posádky balónu Orel, až v květnu 1899 byla na pobřeží Islandu nalezena další bójka, která byla vypuštěna ještě v dřívějších ranních hodinách stejného dne. Stojí v ní: Balón pluje nad souvislým ledovým polem.

      Nalezení třetí a čtvrté bójky vyvolalo nejvíce dohadů. Čtvrtá bójka byla totiž určena k vyhození nad pólem. Nikdo nevěděl co se s výpravou ve skutečnosti stalo i když již nebylo pochyb o tragickém konci výpravy. O osudu výpravy se svět dozvěděl téměř po třiceti letech, kdy jeden švédský novinář, který se na vlastní pěst vydal na Bílý ostrov, nalezl Andréeho deník, poté co tábor výpravy na Bílém ostrově objevili verlybáři z norské lodi Bratvagg. Bylo to dne 6. srpna 1930.

      V deníku byly tyto záznamy: Balón po ztrátě vlečného lana stoupá do výšky 600 m. Posádka spojuje zbytky vlečných lan v jedno. Druhý den se balón Orel dostává do hustého mraku ve kterém se na obalu srážejí vodní páry a nosný plyn se ochlazuje. Letová výška se od té doby pohybuje mezi 20-100 m. Stejného dne posádka vyhazuje i polární bóji. Všichni v balónu jsou si vědomi toho, že k cíli své cesty zřejmně nedoletí. Koš je vláčen po ledových krách a naráží do nich, vlečen směrem na západ. Přichází teplý jižní vítr, který přináší úlevu.

      Pak ale zapadá slunce a hmotnost balónu se zvyšuje. Koš je opět vláčen po ledovém poli a zanechává za sebou hlubokou rýhu. Posádka je nucena vyhodit 750 kg pískové přítěže i 200 kg potravin. Poté se trhá poslední vlečné lano. Balón prudce vystoupá do výšky kde pojistné ventili vypouštějí nosný plyn. 14. července let balónu Orel končí. Andrée trhá lanem trhacího pásu a balón se skládá na led vedle koše. Posádka vystupuje, fotografuje sebe i balón, nakládají všechny zásoby do loďky a táhnou ji. Zase se při tom fotografují. Vrací se zpět směrem na jih.

      Mořské proudy unášejí ledové pole po kterém kráčí opačným směrem. Za 77 dnů pochodu se dostanou jen o 135 km blíže ke svému cíli. Méně než dva kilometry denně. Naštěstí mají zbraně, proto mohou občas ulovit tuleně nebo ledního medvěda.

      Dne 2. října stan s proviantem pohltí moře, když se rozlomí kra. Přicházejí tak o většinu potravin. Postavili si přístřešek na Bílém ostrově.

      Na konci října umírá Strinberg. Po něm Andrée. Nakonec i Fraenkel. Příčinou smrti všech tří zřejmně bylo to, že jedli syrové medvědí vnitřnosti, což způsobilo jejich otravu.

      Tak takto zkončila Andréeho výprava. V příští části se budu zabývat výpravou a podnikáním pánů Melvilla Vanimana a Waltera Wellmana.

 
 

 

Portrét


Facebook

Kontakt

Jiří Pospíšil

733400648

pospisiljiri@seznam.cz


Archiv

Kalendář
<< červenec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 89087
Měsíc: 1117
Den: 34