Jdi na obsah Jdi na menu
 


Curtis Hawk H-75

Curtiss Hawk H-75

 

 

      Curtis Hawk H-75A byl exportní verzí P-36A. Do Francie se H-75 dostal poté co francouská vláda vstoupila do jednání s firmou Curtiss, ohledně dodávky 300 ks Hawk 75A. Letouny byly k prodeji buď s motory Pratt&Whitney Twin Wasp nebo Wright Cyclone.

     Cena těchto letounů však byla považována za přemrštěnou, byla totiž dvakrát vyšší než u Morane-Saulnier MS-406. Firma Curtiss dále nabídla harmonogram dodávek v počtu 30 ks za měsíc, který byl považován za nepřijatelný. Dodávky měly započít březnem 1939. Kromě toho USSAC byl nespokojen s dodacímí termíny jeho P-36A a měl pocit že letouny pro Francii situaci ještě dále zhorší.

66606032.9zn05xry.jpg

 

      President Roosevelt zasáhl do průběhu zkoušek a proto byly povoleny provozní zkoušky prototypů Y1P-36 na Wright Field v březnu 1938. Zkoušky prováděl přední francouský testovací pilot MIchel Detroyat, který letoun nesmírně vychválil. Curtiss přišel dále s přijatelnějšími dodacími termíny, pod  podmínkou, že francouská vláda zafinancuje výstavbu a vybavení doplňkové montáže zařízení.

       Francie se rozhodla odložit své rozhodnutí na 28. dubna 1938, protože cena byla pro ni stále vysoká. V té době probíhal vývoj Blochu MB-150,  jehož cena byla poloviční. Tento letoun však provázela řada nedostatků, které vedli k prodloužení jeho vývoje o téměř dva roky. Dne 17. května 1938 byla proto pověřena francouská kupní komise, aby nakoupila 173 motorů Pratt&Whitney R-1830 Twin Wasp a 100 draků Hawk.

       Hawk 75A-1 představoval počáteční produkční verzi od firmy Curtiss. Většina těchto letounů byla odeslána od firmy Curtiss v rozloženém stavu. Ve Francii byly potom montovány u Fy SNCAC v Bourges. V prosinci 1938 byl přelétnut první Hawk 75A-1 a 14. prosince 1938 byly dodány lodí první Hawky 75A-1. Pro zkoušky v Armeé de l´ Air bylo dodáno 14 plně sestavených Hawků 75A-1. Ostatní byly dodány v rozloženém stavu. Jejich montáž byla započata  v únoru 1939.

        Hawk 75A-1 byl poháněn motorem Pratt&Whitney R-1830-SC-G s výkonem 950 HP pro vzlet. Jeho výzbroj se sestávala ze čtyř 7,5 mm kulometů. Dva byly namontovány v křídle a dva v trupu na vrchní straně kapoty motoru. Přístroje měly metrickou kalibraci s výjimkou výškoměru. Sedadlo bylo upraveno pro francouský sedací padák Lemercier.

       Escadre de Chasse zahájila přezbrojování z Dewoitine 500 a 501 v průběhu března a dubna 1939 u 4e a 5e Escadre. Escadre 4e měla 54 stíhaček Curtiss a 5e Escadre měla 41 ks těchto letounů. Přechod na nové letouny se neobešel bez problémů. Jeden Hawk H-75A-1 nouzově přistál, když se přehřál motor. Další byl zničen v důsledku havárie. Dále se objevily

curtiss-2.jpg

 

problémy s ovladatelností a manipulací při plných palivových nádržích.

         Po uvedení původního Hawk 75A-1 a montáži 100 ks strojů v květnu 1938, byl zaveden Hawk 75A-2, který se lišil od A-1 zavedením dvou dalších kulometů 7,5 mm po dvou v každém křídle. Palebná síla se tak zvětšila na šest kulometů. Dále byly provedeny některé strukturální změny např. posílení zadní části trupu a další drobné změny, aby byla umožněna výměna mezi motory R-1830-SC-G a silnějším R-1830-SC2-G, který měl výkon při vzletu 1050 HP. Na konci května 1939 byl dodán do Francie první Hawk 75A-2. První dodané letouny byly v podstatě podobné jako A-1, včetně pohonné jednotky a výzbroje až od 48 ks výroby v Buffalo byly montovány upravené motory a zlepšená výzbroj.

        Hawk 75A-3 byl dodán dne 9.10. 1939 v počtu 135 ks. Tento letoun byl vybaven vylepšenými motory R-1830-S1C3G o výkonu 1200 hp. Výzbroj byla stejná jako u A-2. Francii před její kapitulací bylo dodáno šedesát techto letounů. Zbytek byl dodán do Velké Británie.

         Další dodanou variantou byl Hawk 75A-4, kterého před kapitulací bylo dodáno na 395 ks. Tyto letouny byly vybaveny motory Wright R-1820-G205A Cyclone o výkonu 1200 hp. Stroje vybavené tímto motorem bylo snadno rozlišit, protože měli větší průměr kapoty, dále chyběli některé chladící klapky a rovněž se lišil jiným nábojem vrtule.

       Bylo postaveno pouze 284 ks z nichž pouze šest se dostalo do Francie 

curtiss-h-75-hawk--1-.jpg

 

před kapitulací. Od prvního dne války v Evropě byly francouské Hawky v boji. Nejůspěšnějším pilotem byl Edmont La Mesleé, který během bitvy o Francii dosáhl 16 sestřelů. Tato vítěztví získal na H-75, když létal u 1re Escadrille Groupe de Chasse I/5 "Champagne". 11. ledna 1940 sestřelil Edmond 1 Do-17. 11. května sestřelil 3. letadla a po jednom 13, 15 a 16. května. 18. května sestřelil tři letadla a dále dalších šest až do 10. června. Celkem sestřelil patnáct letadel v období čtyř týdnů.

curtiss-h-75-hawk--12-.jpg

 

 

     Edmont se 11. června stal velitelem první Escadrille. Do 25. června jeho jednotka zůstala v boji, poté byla pětina GC evakuována do severní Afriky. Po pádu Osy v Africe se skupina opět zapojila do boje nyní vyzbrojena P-39 a poté P-47. Edmont Martin La Mesleé našel svou smrt při útoku nad jižní Francií ve své P-47.

         GC II/4 měla po vypuknutí války v září 1939 23 Curtissů H-75 a 2 Potéze 631. Již 28. srpna 1939 dosáhla bojové pohotovosti a je nasazena na letecké základně v Xaffevillers poblíž města Rambervillers a létala odsud po celé válečné období. GC II/4 zničila dne 8.9. 1939 dva Messerschmitty Bf-109E, což bylo první vzdušné vítěztví druhé světové války.

        10. května Němci zaútočily na NIzozemí a začal tak útok na Francii. Letiště v Xaffévillers je postiženo bombardováním. Jednotka unikla postupující německé armádě a přemístila se do Orconte poblíž St Dizier. Dne 3. června k ní přichází čtyři českoslovenští piloti.

       Dne 16. června  při průzkumné misi byl zabit CDT Borne z GC II/4. Další den jednotka ustupuje do Alžírska a ničí přitom osm letounů pro které byl nedostatek pilotů. 21. června byla jednotka, krátce poté co dosahuje Oran rozpuštěna. Piloti GC II/4 poškodily 58 nepřátelských letadel a sestřelily jich 82, při strátě 24 stíhaček. 9 pilotů bylo zabito a 9 zraněno.

          Před zhroucením Francie bylo do její výzbroje přijato 291 Hawků 75. Jednotky, které byly vybaveny těmito stroji, zničily 80 nepřátelských letounů, při vlastní ztrátě 29. letounů. Jejich hlavním protivníkem byl Messerschmitt Bf-109E. Nevýhodou stíhačky Hawk byla téměř o 50 km nižší rychlost. Jeho výhodou však byla vysoká rychlost střemhlavého letu. Hawk mohl vydržet velké poškození v boji. Měl však problémy s motory Cyclone modelu A-4, které byly nespolehlivé. Jeho hlavní nevýhodou byla slabá výzbroj. Jeho zbraně 7,5 mm se zasekávaly a selhávaly ve výšce. Zbraně byly neúčinné ve větší vzdálenosti než 150 m.

         Mnoho letadel bylo ztraceno na cestě do francouských  přístavů. Jen šest A-4 skutečně dosáhlo Francie. Dalších třicet bylo ztraceno během přepravy na moři, šest bylo vyloženo v Guadeloupe a sedmnáct na Martiniku. V průběhu let 1943-1944 byly tyto stroje dodávané nezávislým francouzům do Maroka, kde se používaly pro výcvik. Jejich nespolehlivé motory Cyclone byly nahrazeny motory Twin Wasp. Zbytek objednaných letounů pro Francii převzala Velká Británie pod označením Mohawk IV.

         Stroje, které zůstaly ve Francii převzala Luftwaffe. Některé stroje byly zachyceny ještě v bednách. Tyto stroje byly smontovány v Německu u firmy Espenlaub Flugzeubau a pak prodány do Finska. Finsko dostalo osm Hawků 75A-6, spolu s bývalými 36 ks letounů Armeé de L´ Air. 25.června se tyto stroje zapojily do války proti Sovětskému svazu na straně Osy. Některé z těchto Hawků se ve Finsku používaly až do roku 1948.

       Hawky dále pokračovaly v boji ve Vichy. GC I/4 a I/5, bývalé jednotky sídlily v Dakaru a druhá v Rabatu. Účastnily se boje proti jiným americkým letadlům, konkrétně proti Grummenům F4F, přičemž bylo sestřeleno 15 letadel Vichy a 7 Wildcatů. Byl to jediný boj letadel, keré stály proti sobě, postavených v americe v průběhu druhé světové války.

curtiss-h-75-hawk--3-.jpg

 

 

 

      Hlavní technické údaje Curtiss Hawk H-75A-3:

 

Pohonná jednotka: 1x Prath&Whitney R-1830-S1C3G
Rozpětí: 11,37 m
Délka:   8,71 m
Výška:   2,91 m
Hmotnost prázdného letounu: 2 033 kg
Vzletová hmotnost: 2 582 kg
Maximální vzletová hmotnost: 2 891 kg
Maximální rychlost:     501 km/h v 3 050 m
Rychlost stoupání:     16,3 km/h
Nosná plocha:    21,92 m2
Dolet: 1 320 km
Operační dostup: 10 270 m
Výzbroj: 6x kulomet Colt -Browning 7,5 mm

 

 

     

 
 

 

Portrét


Facebook

Kontakt

Jiří Pospíšil

733400648

pospisiljiri@seznam.cz


Archiv

Kalendář
<< červenec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 89087
Měsíc: 1117
Den: 34