Curtiss P-36 Hawk
Začátkem roku 1930 si USAAF uvědomil, že dvouplošníky dosáhli svého vrcholu vývoje. Začal tedy přemýšlet o vývoji jednoplošníků, které slibovaly lepší výkony. Po zavedení bombardéru Boeing B-9, který byl rychlejší než dosavadní do výzbroje zavedené stíhačky, bylo nutno započít s vývojem výkonějších stíhacích letounů.
První z těchto strojů byl Boeing P-26. Byl to první celokovový výkonný jednoplošník pro USSAC. Letoun měl pevný podvozek a konzervativní vzhled. Tento typ byl spíše provizorní řešení. Proto USAAC vyhlásila soutěž pro nahrazení P-26.
První z těchto strojů byl Boeing P-26. Byl to první celokovový výkonný jednoplošník pro USSAC. Letoun měl pevný podvozek a konzervativní vzhled. Tento typ byl spíše provizorní řešení. Proto USAAC vyhlásila soutěž pro nahrazení P-26.
Soutěžní návrhy na nová stíhací letadla byla USAAC předložena firmamy Seversky, Curtiss a Northrop v roce 1935. Seversky přišel s dvousedadlovým strojem SEV-2XD. Později byl tento typ upraven na jednosedadlový SEV-1XP. Oba byly s pevným podvozkem. Tento stroj byl těžce poškozen na cestě do soutěže na Wright Field dne 18. června 1935, možná i záměrně. Dalšími účastníky soutěže byly Curtiss Model 75 a Northrop 3A.
Northrop 3A se zřítil do moře a proto byly letové testy prototypů odloženy až do dubna 1936. To umožnilo firmě Seversky upravit svůj stroj zástavbou jiného motoru a ocasu letadla. Upravený stroj firma označovala jako SEV-7. Curtiss předložil svůj model 75 s novým motorem Wright XR-1820-1839. Curtiss a Seversky byly USAAC vybrány do soutěže, přičemž Curtiss měl být poháněn hvězdicovým motorem se sníženým výkonem (783 kW) Pratt&Whitney R-1830-1813 Twin Wasp. Pro testování a hodnocení byl tento stroj označen Y1P-36.
Toto letadlo bylo celokovové konstrukce s výjimkou řídících ploch, které byly pokryty textílií. Na odtokové hraně křídla byly hydraulicky ovládané klapky. Hlavní podvozek byl zatahovací a zatahoval se tím způsobem, že se naklopil do zadu od přední hrany a pak se otočil o 90 stupňů, tak že se kola natočila do podvozkových šachet v rovině s křídlem na rozdíl od Severského P-35, který měl pevný podvozek. Výzbroj sestávala z jednoho kulometu kalibru 0,30 a jednoho kalibru 0,50, který střílel okruhem vrtule. V porovnání s Bf-109 a Hawker Hurricane byla výzbroj zcela neadekvátní, ale v USA zůstává tato norma po několik dalších let.
P-36 rozhodně nedosahoval takových výkonů jako bylo v té době běžné u jiných stíhacích letadel např u Bf-109 a Hawker Hurricane, protože se konstruktérům nepodařilo plně využít potenciálu radiálních vzduchem chlazených motorů. Pozdější pokus nainstalovat přeplňovaný řadový motor Allison V-1710 do trupu Modelu 75 selhal. Prototyp označovaný jako YP-37 s motorem V-1710-1721 nedosáhl očekávaných výkonů a proto byl nahrazen P-40.
Ve srovnání s původním prototypem Modelu 75 měla pilotní kabina několik změn sloužících ke zlepšení výhledu na přídi a zádi. Dále bylo nainstalováno zatahovací ostruhové kolečko. Zkoušky Y1P-36 byly považovány za úspěšné, proto byla podepsána smlouva na 210 P-36A dne 7. července 1937. Dodávka těchto letadel začala v dubnu 1938, ale v době kdy Spojené státy vstoupily do války byly považovány za zastaralé. Přesto byly některé stroje použity v úvodní fázi války s Japonskem, ale brzy byly používány pouze ve výcvikové roli.
XP-36B byl vybaven motorem Pratt&Whitney R-1820-1825 o 746 kW. 31 ks původní výrobní série byly dokončeny jako P-36C s výkonnějším motorem Twin Wasp.
Na export byly dodávány Hawk 75A francouské Armee del´Air jako Hawk 75A-1/A-2/A-3/A-4. Po porážce Francie byly všechny stroje dodávány do Velké Británie. Zde se označovaly Mohawk I/II/III/IV. Dále byly uskutečněny dodávky do Persie a Norska.
Northrop 3A se zřítil do moře a proto byly letové testy prototypů odloženy až do dubna 1936. To umožnilo firmě Seversky upravit svůj stroj zástavbou jiného motoru a ocasu letadla. Upravený stroj firma označovala jako SEV-7. Curtiss předložil svůj model 75 s novým motorem Wright XR-1820-1839. Curtiss a Seversky byly USAAC vybrány do soutěže, přičemž Curtiss měl být poháněn hvězdicovým motorem se sníženým výkonem (783 kW) Pratt&Whitney R-1830-1813 Twin Wasp. Pro testování a hodnocení byl tento stroj označen Y1P-36.
Toto letadlo bylo celokovové konstrukce s výjimkou řídících ploch, které byly pokryty textílií. Na odtokové hraně křídla byly hydraulicky ovládané klapky. Hlavní podvozek byl zatahovací a zatahoval se tím způsobem, že se naklopil do zadu od přední hrany a pak se otočil o 90 stupňů, tak že se kola natočila do podvozkových šachet v rovině s křídlem na rozdíl od Severského P-35, který měl pevný podvozek. Výzbroj sestávala z jednoho kulometu kalibru 0,30 a jednoho kalibru 0,50, který střílel okruhem vrtule. V porovnání s Bf-109 a Hawker Hurricane byla výzbroj zcela neadekvátní, ale v USA zůstává tato norma po několik dalších let.
P-36 rozhodně nedosahoval takových výkonů jako bylo v té době běžné u jiných stíhacích letadel např u Bf-109 a Hawker Hurricane, protože se konstruktérům nepodařilo plně využít potenciálu radiálních vzduchem chlazených motorů. Pozdější pokus nainstalovat přeplňovaný řadový motor Allison V-1710 do trupu Modelu 75 selhal. Prototyp označovaný jako YP-37 s motorem V-1710-1721 nedosáhl očekávaných výkonů a proto byl nahrazen P-40.
Ve srovnání s původním prototypem Modelu 75 měla pilotní kabina několik změn sloužících ke zlepšení výhledu na přídi a zádi. Dále bylo nainstalováno zatahovací ostruhové kolečko. Zkoušky Y1P-36 byly považovány za úspěšné, proto byla podepsána smlouva na 210 P-36A dne 7. července 1937. Dodávka těchto letadel začala v dubnu 1938, ale v době kdy Spojené státy vstoupily do války byly považovány za zastaralé. Přesto byly některé stroje použity v úvodní fázi války s Japonskem, ale brzy byly používány pouze ve výcvikové roli.
XP-36B byl vybaven motorem Pratt&Whitney R-1820-1825 o 746 kW. 31 ks původní výrobní série byly dokončeny jako P-36C s výkonnějším motorem Twin Wasp.
Na export byly dodávány Hawk 75A francouské Armee del´Air jako Hawk 75A-1/A-2/A-3/A-4. Po porážce Francie byly všechny stroje dodávány do Velké Británie. Zde se označovaly Mohawk I/II/III/IV. Dále byly uskutečněny dodávky do Persie a Norska.
Dále typ sloužil též ve vzdušných silách Finska, Peru, Indie, Nizozemí, Portugalska v Jihoafrické republice a Vichy ve Francii.
Technické údaje Curtiss P-36A (Model 75L):
| Rozpětí: | 11,35 m |
| Délka: | 8,68 m |
| Výška: | 21,92 m2 |
| Prázdná hmotnost: | 2072 kg |
| Maximální hmotnost: | 2563 kg |
| Cestovní rychlost: | 453 km/h |
| Maximální rychlost: | 504 km/h ve 3048 m |
| Stoupavost: | 1036 m/min |
| Dostup: | 10363 m |
