Podzimní melancholie
Podzimní melancholie
autor textu: Jiří Pospíšil
Nastává podzim
a zem se barví
žlutí listí
a jeho šum
doléhá k uším mým.
Melancholii snů
již rázem v duši zjistím,
když zaštěrchá
jak studnice pokladů.
Do nálad podzimních
jsem zavřel
duši svou,
tak jako papouška do klícky.
Sny v ní mě na výlet
do pohádek zvou
kdo o nich poví mi?!
Jsem totiž sám
na cestách, necestách
do snů neznámých.
Kdo poví mi teď
kam vrtnout se mám,
když smutek zaháním.
Nastává podzim
a vjem se zračí
ve tvých očích,
déšť a zima
doléhá na tvůj práh.
Melancholii dnů
tak náhle v sobě zjistím,
když otevřeš
tu duši mou,
krásnou svou.
Do nálad podzimních
jsem zavřel
duši svou,
tak jako papouška do klícky.
Sny v ní mě na výlet
do pohádek zvou
kdo o nich poví mi?!
Tak jak jsem přišel
k tobě do tvých snů,
chci být ve tvých dnech.
Do tvých dnů jsem přišel
náhle víš, sníš
kdo o tom poví mi?
Kdo o nich poví mi?
