Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život a výpravy Umberta Nobileho (1885-1978)

Život a výpravy Umberta Nobileho (1885-1978)

 

Životopis

 

      Umberto Nobile se narodil 21. ledna 1885 v Lauru v provincii Avellino. Věnoval se

 

umberto-mobile.jpg

především konstrukci a výrobě vzducholodí, ale působil i jako autor mnoha odborných časopisů. V roce 1918 zkonstruoval i první italský padák a v roce 1922 sestrojil společně s inženýrem Gianni Capronim, první italské celokovové letadlo. V roce 1919 přijalo letectvo Spojených států do výzbroje jeho vzducholoď typu "O" o objemu 3 600 m3a v roce 1920 další polotuhou vzducholoď o objemu 34 000 m3. Po druhé světové válce působil Nobile v Goodyear Corporation v Akronu-Ohio. V této firmě navrhoval velké osobní vzducholodě, jako např. Macon el´Akron a Shenandoah. Umberto Nobile dosáhl hodnosti generála. Nejvíce je však znmámý pro své lety nad severní pól. První takový let se uskutečnil v roce 1926. Start se uskutečnil 12. května tohoto roku. Tento let byl společný s Roaldem Amundsenem, norským polárním badatelem, který byl velitelem výpravy. Kapitánem vzducholodi byl Nobile. Dále se výpravy účastnilo osm Norů, šest Italů, jeden Američan a jeden Švéd. Let byl vykonán se vzducholodí N 1 Norge o objemu 19 000 m3. Let byl velice úspěšný a přelet polárního pólu se zdařil. O dva roky později, tzn. v roce 1928 se proto Nobile rozhodl výpravu zopakovat, tentokrát již jen v italské režii a se vzducholodí Itália. Této výpravy se účastnil i český vědec, který se jmenoval František Běhounek. Výprava ovšem zkončila dramaticky. Vzducholoď sice úspěšně dosahuje severní pól, což se stalo v květnu 1928, ale na zpáteční cestě ztroskotala na ledové kře. Velkou mezinárodní záchranou operací se povedlo zachránit jen polovinu posádky, která se po nárazu vzducholodi na kru ocitla i s částí kabiny na kře. Druhá část posádky, která zůstala ve vzducholodi i s ní nenávratně navždy zmizela. Umberto Nobile byl po své záchraně nespravedlivě souzen a osočován, protože se nechal vážně zraněný odvést z místa katastrofy jako první, přičemž posádka na kře strávila ještě další tři týdny. To ho donutilo odejít z Itálie nejprve do Francie a pak do Ruska.

      Zde působil několik let jako zástupce náčelníka konstrukčního a výrobního závodu Dirižablestroj, blízko Moskvy, kde konstruoval vzducholodě. Postavil zde např. vzducholoď V-5 o objemu 2 150 m3. Bylo to v roce 1933 a v roce 1934, sestrojil vzducholoď V-6 o objemu 19 000 m3. Se vzducholodí V-6 dosáhl v říjnu 1934 světového rekordu v délce letu v čase 130 h 24 min. Tím se podařilo překonat dosud kralující Zeppeliny. Osud  V-6 byl tragický. Při pokusu o záchranu Papaninovy polární výpravy vzducholoď ztroskotala dne 6. února 1938 ve sněhové bouři. Z 18-ti členů posádky se zachránilo pouze 5. Ostatní zahynuli. V Rusku uskutečnil i další výpravy na palubě ledoborce Malyghin. Ze Sovětského svazu Nobile odešel v roce 1936 a navrací se do Itálie. Zde se mu ovšem nedaří najít zaměstnání a proto opět emigroval do Spojených států, kde setrval do roku 1942. Působil tu jako profesor na katedře letecké techniky dell´Universitas v Chicagu. Po pádu fašismu v červenci 1943 se Nobile navrací do své vlasti. V letech 1946-1948 zde působí ve funkci nezávislého zástupce v Ústavodárném shromáždění. Umberto Nobile umírá v Římě dne 30. července 1978.

 

Průběh polární výpravy se vzducholodí N 1 Norge pro přelet severního pólu

 

      Umberto Nobile dostal za úkol navrhnout a postavit vzducholoď schopnou přeletu přes severní pól. Bylo to v roce 1925. Hlavním iniciátorem stavby byl Roald Amundsen, který se ve

 

nakres-vzducholodi.jpg

stejném roce dne 21. května, pokusil přeletět severní pól se dvěma hydroplány Dornier Wal. Tato expedice málem skončila tragicky. O jeden hydroplán přišel během cesty. Druhý hydroplán musel nouzově přistát na moři, společně s posádkou druhého hydroplánu namačkanou ve zbylém stroji. Výpravu naštěstí zachránil norský parník.

 

 

vzducholod-norge.jpg

      Nobile postavil polotuhou vzducholoď o objemu 19 000 m3 se třemi motory o výkonu 250 koní a délce 106 m, která dosahovala rychlosti 115 km/h. Vzducholoď dostala jméno N 1 Norge. Byla postavena v Itálii. 12. května svrhává Norge norskou vlajku nad severním pólem. Po letu dlouhém 3 300 km a 35 hodinách letu přistává Norge v 7.30 hod dne 13. května. Nobile touto výpravou získal velmi dobrou pověst. To mu umožnilo přednášet ve Spojených státech. Amundsen a Nobile byli skutečně první, kteří dosáhli severního pólu. Umožnili to zjistit moderní přístroje. Severního pólu tedy nedosáhl první pilot Richard Byrd ani badatel Robert Peary. Ti ve skutečnosti dosáhly 90°severní šířky.

 

 

 

Let k severnímu pólu a katastrofa vzducholodi Itália

 

      Po dvou letech uplynulých od výpravy se vzducholodí N 1 Norge se Nobile rozhodl uskutečnit novou výpravu nad severní pól, ale tentokráte pouze s italskou účastí. Mussolini tomuto projektu ovšem příliž nepřál a dával přednost transatlantickému letu do Jižní Ameriky. Nová Nobileho expedice byla financována městem Miláno. Dalším sponzorem byla královská geografická italská společnost. Nová vzducholoď byla pokřtěna jménem N 4 Itália a měla objem téměř 18 500 m3. Zároveň byla uspůsobena k přistávání na ledu. Před letem na severní pól Nobile provedl se vzducholodí Itália dva průzkumné lety, které pomohly k získání zkušeností a znalostí v letech nad polárními oblastmi. K letu nad severní pól odstartovala Itália v 04.30 hod dne 23. května 1928. Na palubě vzducholodi byl i věrný Nobileho pes, který se jmenoval Tintin. Členy posádky bylo patnáct mužů včetně vyslance Gazzeta del Mezzogiorna. Nad severní pól se vzducholoď dostala dne 24. května 1928 v 1.20 hod. Při zpáteční cestě ovšem došlo k havárii vzducholodi. Stalo se to v 10.33 hod, dne 25. května.

 

ulomena-kabina.jpg

      Tehdy panovalo velmi špatné počasi, které stěžovalo manévrování vzucholodi. Na povrchu Itálie se zároveň usazoval ledový povlak, který zvětšoval váhu celé vzducholodi. Itália vzdorovala špatnému počasí celkem třicet hodin, až došlo k nárazu o ledovou kru, když Itália začala prudce klesat. Na ledě se ocitlo jen část posádky. Další část zůstala ve vzducholodi, která znovu vzlétla odlehčena o utrženou gondolu, která zůstala na ledě. Vzducholoď a tedy i druhou část posádky, která v ní zůstala se nepodařilo nikdy najít. Z trosek, které zůstali rozeseté po ledě si trosečníci postavili legendární červený stan.

 

kyl-vzducholodi.jpg

      Protože nebyla od Itálie po dva dny obdržena žádná zpráva začalo se s prvními záchranými výpravami. První výpravu organizoval nor Larsen, který se účastnil jako druhý velitel expedice se vzducholodí Norge. Finové a Švédové provádí letecký průzkum za pomoci hydroplánů. Itálie vyslala letadla s lyžovým podvozkem. Naštěstí vysílačka, které se po nárazu na kru příliž nestalo a kterou se povedlo zprovoznit, umožnila radistovi Itálie, Giuseppe Biagihimu, začít vysílat nouzové signály. Dne 3. června tyto signály zachytilo ruské amatérské rádio. Do záchrany posádky Itálie se zapojilo velké množství národů. Pokusy o záchranu ztroskotané posádky stálo i několik životů, včetně života Roalda Amundsena, který při pátrání po posádce Itálie zahynul v Barentsově moři.

 

vzducholod-italia.jpg

      Podplukovník Umberto Maddalena dne 19. června s hydroplánem S55 lokalizoval červený stan, ale nemohl přistát. O tři dny později se však podařilo dopravit přeživším jídlo. 24. června se ale u červeného stanu podařilo přistát Elnarovi Lunbotgovi, pilotovi švédského námořnictva s letounem Fokker. Nobile si přál aby byl první odvezen první mechanik, který byl rovněž vážně zraněn na noze. Pilot letounu, ale trval tvrdě na tom, aby se první zachránil Nobile, protože by pak mohl lépe koordinovat záchrané operace. Přistálo ještě jedno letadlo, ale jeho švédský pilot se rovněž stal vězněm ledu, protože při přistání havaroval. Později ho zachránilo britské letadlo. Po těchto událostech bylo několik dní špatné počasí. Až 12. července zachraňuje trosečníky ruský ledoborec Krassin.

      Předtím než došlo k objevení a záchraně části posádky Itálie vydala se skupinka tří trosečníků, (Malmgren, Mariano a Zappi) kteří zůstali na kře, hledat pěšky pomoc. Při tomto hledání pomoci zahynul meteorolog Malmgren. Mezitím kru s trosečníky unášel proud více než 100 km jihovýchodně od místa, kde Itália původně havarovala.

      Havárie vzducholodi Itália poškodila pověst Umberta Nobileho natolik, že se nehledělo na jeho předchozí úspěchy, zéjména v předchozí výpravě se vzducholodí N 1 Norge. V Itálii se po této události vývoj vzducholodí zastavil a nepokračoval.

      V další části se budu zabývat vývojem a činností vzducholodí Zeppelin.

 

     

 

 

 

 

 
 

 

Portrét


Facebook

Kontakt

Jiří Pospíšil

733400648

pospisiljiri@seznam.cz


Archiv

Kalendář
<< červenec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 89087
Měsíc: 1117
Den: 34